pondělí 11. ledna 2021

Grisha Trilogy - Review

O existenci trilogie Griša jsem se dozvěděla díky knižní sérii Šest vran, která prošla mýma rukama jako první. Po dočtení Vran jsem se tedy rovnou pustila do příběhu, jež jim předchází, abych si doplnila chybějící znalosti. Musím se přiznat, že mě trochu mrzelo, když se v ději objevily postavy, s kterými jsem se mohla už dříve seznámit a dát si dohromady některé souvislosti. Avšak nevadí.. můžu si to propojit zpětně. :) 

Hned u knihy Světlo a stíny se dostavilo malé zklamání. Dějově se jedná poněkud o klišé. Hlavní hrdinka začíná jako nikdo a nešťastnou náhodou se dozví, že se v ní skrývá vzácná síla a brzy se stává nadějí veškerého lidstva. Samozřejmě nechybí trable s kluky a Alina netuší, s kým dřív skočit do postele. Na druhou stranu svět je vymyšlený moc hezky. Bavilo mě Alinino vzdělávání, hrátky s Temnyjem a i tak nějak předvídatelné zvraty. Užila jsem si několik spokojených večerů a s očekáváním otevřela druhý díl..

Bouře a vzdor (bohužel) působí spíše jako vyplnění času před velkým finále. Akce je až proklatě málo a většinu času se Alina připravuje na boj a zároveň řeší problémy v ráji. Ačkoliv se mi opět četlo dobře, uvědomění, že se za celou knihu toho nic moc neudálo, mě nutí hodnotit o něco hůře. Velkým překvapením a osvěžením pro mě byl Nikolaj. 

Posledním dílem je Zkáza a naděje, kde jsem se konečně dočkala většího přídělu akce a napětí. Řekla bych, že se jedná o nejpovedenější část a pěkné zakončení celého příběhu. Dostalo se jak na zvraty, tak i na očekávané momenty. 

pátek 1. ledna 2021

One Last Time

Rozhlédla jsem se kolem sebe a upnula zrak na křižovatku. V půlce kroku jsem se zarazila. Už ani nevím, kam jsem měla namířeno. S povzdechem jsem se na patě otočila a vyrazila k zatravněnému plácku, kde jsem se vedle něj svalila na zem a zavřela oči. Byla jsem lapená smutkem a do ničeho neměla chuť. Jeho přítomnost jsem vnímala jen letmo. Uzavřená do sebe jsem rozmýšlela, zda mám nechat volný průchod slzám. 

Když už jsem došla k závěru, že mi je nejspíš jedno, že by mě mohl vidět plakat, ucítila jsem jeho rty na svých. Projel mnou šok, protože polibek byl neočekávaný, ale zároveň i velmi příjemný. Nevím, zda jsem byla více překvapená z toho nenadálého okamžiku nebo ze skutečnosti, že mé rty automaticky vyhledávají ty jeho. Ačkoliv jsem věděla, že to není správné, nedokázala jsem přestat. Objala jsem ho oběma rukama a snažila se nabažit těch teplých a hebkých rtů. Říkala jsem si, že až tato chvíle opadne, tím to všechno skončí. Že se jedná o jednorázovou záležitost, která se nesmí opakovat. Pro dobro nás obou.

Neochotně jsem se odtáhla a připravovala se na následující rozhovor. Zatímco jsem se snažila popadnout dech, pokoušela jsem si připravit rozumné argumenty. Zvedla jsem se ze země a oprášila si kalhoty. Než jsem však stihla otevřít pusu, už mě znova držel v náručí a já se z nějakého důvodu nedokázala bránit. Byl pohledný a já jsem k němu cítila vřelé city už léta. Nikdy však k ničemu nedošlo ani náznakem. Snad jednou jeho letmí dotek na mém krku..

Vážně jsem uvažovala, že se na všechno vykašlu a začnu nový život. Věděla jsem, že tím mnohé ztratím, ale opitá jeho polibky jsem nedokázala myslet jasně. Cítila jsem jen jeho a na ničem jiném mi nezáleželo. Nechtěla jsem ani pomyslet na následky, ke kterým mé činy pomalu, ale jistě směřovaly. Může mě to úplně zničit. Avšak chtěla jsem věřit, že mi to prostě nějak projde. Že z toho vyváznu nepotrestaná. Ach, vskutku bych měla přestat, dokud je ještě čas. Ale možná ještě jednou - naposledy..

By Darkness 

neděle 13. prosince 2020

I'm not ready yet

Mám pocit, že je něco špatně. Normálně bych v tuhle dobu s nadšením nasávala zimní (až vánoční) atmosféru, ale místo toho ji úspěšně ignoruji. Těší mě, že už v podstatě mám nakoupené skoro všechny dárky. Musím se pochválit, že letos se mi to povedlo celkem brzy a dokonce mi to nedalo tolik zabrat. Jako kdyby mi ty dárky naskákaly do košíku samy. První várku jsem se rozhodla s předstihem zabalit, ale místo vánočních hitů jsem spustila náhodný podzimní playlist na youtube. Jak kdybych se zasekla v měsících, kdy se k zemi pomalu začínaly snášet seschlé listy. Připadá mi, že ten čas letí čím dál rychleji.

Včera na mě začala zničehonic dopadat velmi pochmurná nálada. Během dne se to zhoršovalo a večer jsem seděla nad notebookem úplně bez nálady se slzami v očích. Po letech jsem se vrátila k seriálu Skins a rozhodla se ho konečně dokoukat. Jsem unavená a nechce se mi nic dělat. Přeji si zůstat celý den v posteli a sledovat seriály, číst si nebo spát. Myslela jsem si, že jsem se přes některé věci konečně přenesla, ale nejspíš opak je pravdou. Byla jsem připravená tuhle kapitolu ukončit, ale nic není tak snadné, jak se může zdát. Navíc se blíží mé narozeniny a ty mi už několikrát přinesly společně s dárky i slušnou dávku smutku. Asi se u mě vytvořil reflex a propadám se do temnoty už dopředu. Snad to brzy přejde. Přitom bych si přála dlouhé objetí a aby to aspoň na chvíli bylo zase jako dřív.

Darkness 

pondělí 7. prosince 2020

My dark library #2

Po téměř čtyřech měsících jsem si pro vás připravila druhou várku knížek, kterými jsem se tento rok prokousala. Když zkouknu na databázi knih seznam přečtených titulů, je mi líto, že jich není už tolik jako dřív. I během studia na vysoké škole jsem toho zvládla víc a to jsem měla spoustu textu na učení. Ach, vzpomínám, jak jsem ráda trávila odpoledne na koleji v posteli. Pohodlně jsem se opřela o topení (jo, měla jsem topení přímo u postele), udělala si sýrovou polévku do hrnečku a začetla se do knihy. Chodila jsem často do levných knih a těšila se z každého nového dobrodružství. Co jsem začala pracovat, tak jsem tak nějak propadla více hraní na počítači (ups). Ale už konec vzpomínání a jde se na věc. :)

Magie vítězí

Jedná se o poslední část ze série Kate Daniels čítající dohromady 10 knížek. Jde vážně o skvělé zakončení dokonalého příběhu. Hlavní postavu jsem si neskutečně zamilovala společně i s ostatními a nemohu uvěřit, že jsem došla až na konec jejich cesty. Autorka však na konci naznačuje, že některé hrdiny čekají další dobrodružství a já pevně doufám, že se na ně budu moct společně s nimi vydat. Kdo sérii nezná, vřele ji doporučuji! Možná se prvními knihami budete trochu prokousávat (stejně jako já), ale postupem času se autorka vypsala a já nelituji, že jsem neprošvihla jediný boj ani důležité rozhodnutí, které Kate musela podstoupit. Věřím, že jednoho dne se vrátím do tohoto světa, který obývají udatní bojovníci, vášniví kožoměnci, nebezpečná monstra a mnoho dalších. 

pondělí 9. listopadu 2020

Feel the Bitter Chill of Me

Vždy jsem milovala horkou sprchu. Nikdy jsem nebyla dostatečně spokojená, dokud jsem se necítila, jako kdyby mě poléval samotný ďábel vodou přímo z pekla. Je to takový můj rituál, po kterém vždy vycházím z koupelny s rudou kůží, jako bych se sama měnila v jeho oddanou pomocnici. A netvrďte mi, že jsem jediná... *wink*

Dnešní den se však lišil. S úsměvem na tváři jsem si užívala chladný proud, aniž by mi naskočila husí kůže. Chtěla jsem pod ním stát dlouhé minuty a představa napuštěné vany, nad kterou se vznáší pára, mě pranic nelákala. Co se to se mnou děje? Je to snad znamení, že i mé horoucí srdce se mění v chladný kus ledu? Že by mě už ani v pekle nechtěli?

Nebo jsem také jen potřebovala trošku zchladit. *smile*

neděle 27. září 2020

Maybe It's Time

My mind says "don't care about others"..

V posledních dnech se mi zdá, že mi na ničem nezáleží. Ať už jsi to Ty nebo cokoliv jiného. Je fuk, jak všechno dopadne. Prostě je mi to jedno. Nevím, co mě vede k takové netečnosti. Nepamatuji se, že bych někdy taková byla. Vždy jsem na něčem lpěla. Možná už dopadla ta pověstná poslední kapka. Nejspíš jsem od života čekala příliš a akorát se vždy zklamala. Honím se za něčím, co pravděpodobně neexistuje. Znova a znova se ošklivě spálím, ale sotva si olížu ránu, vydám se na tu stejnou cestu znova.

Avšak teď se o nic nesnažím. Možná až příliš vzpomínám několik let zpátky. Vím, že v minulosti na mě nic nečeká, ale jsem prostě nostalgický typ. Ale neříkám si, co kdyby..? Myslím jen na to, co bylo a občas přemítám, jaké by to bylo teď. Prostě se na chvilku zastavím a zamyslím se. Nedávám si žádné velké cíle. Dělám, na co mám zrovna aspoň trochu chuť. Někdy hraji na Playstationu, jindy si zase vybarvuji omalovánky. Nic nehledám. Jenom proplouvám dnem do doby, než mě dostihne únava a já ulehnu do postele. Jenom doufám, že tohle není pouhé ticho před bouří..

.. but my heart is too kind.
Darkness  


pondělí 24. srpna 2020

The One and Only

Tvoje objetí je něco, o čem neustále přemýšlím. Ale v poslední době se ve mě míchají rozporuplné pocity. Bývalo to místo, kde jsem se cítila bezpečně. Alespoň na kratičký okamžik mi přišlo, že mě dokáže ochránit před okolním světem i mnou samotnou. Vždy jsem se na něj těšila a pokaždé jsem ho nerada opouštěla. Cítila jsem se v něm tak dobře nejspíš proto, že jsem ti bezmezně věřila. Mrzí mě, že jsem ho po tobě žádala tak často. Pro tebe to asi tak příjemné nebylo..
Jenže když si sebe v tvém objetí představím teď, cítím strach a smutek. Jsem smutná, protože nevěřím, že mě ještě někdy obejmeš. Zároveň se bojím, že bych se tvého objetí dočkala jenom z lítosti. Navíc se děsím slov, která by mi mohla ještě víc ublížit. Strašně moc tě chci obejmout, ale znenadání se cítím slabá, bezmocná, na kolenou, se žiletkou v ruce..
Ti co v nás něco zlomili, to nemohou napravit, I guess. A přesto stále chci, aby jsi uzdravil mou duši. 
Darkness