Ach jo, nevím, ani jak se mám cítit. Co je skutečné a co je pouhý klam? S tebou jsem veselá, směji se a přeji si něco víc. Jenže o samotě o všem pochybuji. Jaká by byla má skutečná reakce, kdyby se má tajná přání přeci jen vyplnila?
Dříve bych z toho měla nejspíš ohromnou radost, ale teď váhám. Možná to bude tím, že jsem k tobě ztratila důvěru. Strašně moc (ač je to chyba) bych ji k tobě chtěla znovu nalézt, ale vím, že mě v nejtemnější chvíli necháš spadnout a opět mě opustíš. Zůstanu ležet na zemi v kaluži krve a se slzami v očích, dokud znova nepochopím, že mě nepřijdeš zvednout a má zranění neošetříš. A v tu chvíli si uvědomím, že mám vlastně strach. Co když tě vůbec neznám? Co když se dokážeš přetvařovat stejně jako já? Nevím, co si počít se svými pocity. Čekám, kdy mě to roztrhá a pak led se spojí s ohněm..
Darkness ღ
