Tolik času trávím zíráním před sebe a přemýšlením. Nevím, co říct,.. co mám udělat. Získala jsem si svou druhou šanci, ale jsem bezradná. Jenom o to víc se bojím, že selžu. Na jazyku mám mnoho nevyřčených slov, ale myslím, že ještě není ten správný čas, aby zazněla. Neustále o nich přemýšlím, slzy se mi derou do očí, ztrácím chuť cokoliv dělat a hrozí, že to prostě vzdám. Netuším, jak se zachovat. Jít na to pomalu nebo se do toho vrhnou po hlavě? Nechci to pokazit, protože by to byl nejspíš konec.. konec všeho. Chci se vydat za světlejší budoucností, která vykouzlí úsměv na tváři. Jenže nenacházím slova, protože temná minulost mě drží dole.
What if I lost anyway..
Není tomu tak dávno, co jsem tyhle pocity v sobě ještě přechovávala.V posledních dnech jsou však věci trochu jinak. Opustila mě chuť cokoliv zachraňovat. Nemám sílu se neustále snažit. Zvlášť, když většinou získávám dojem, že je to všechno zbytečné, protože už nemáš zájem. Jak kdyby jsi komunikoval jen ze slušnosti a já cítím tu odtažitost. Zpočátku jsem si malovala úsměv na tvář a byla milá, ale teď už ne. Mám toho dost. Vyčerpala jsem svou náhradní dávku radosti a nic nezbylo. Straním se lidí a šetřím slovy. Mám pocit, jak kdyby ve mě něco ožilo, vychutnalo si okamžiky štěstí, které vystřídala bolest a žal. A teď to umřelo. Asi nemám vážně co nabídnout. A tak se nejspíš pomalu vytratím.
Darkness ღ
