This Is Not Wonderland

Myslela jsem si, že blogový svět jsem nechala už dávno za sebou. Neměla jsem v plánu se do něj vracet. Možná se jenom na chvilku ohlédnout za sebe a zavzpomínat. Ale dnes tu opět stojím a otevírám novou kapitolu, aniž bych tušila, jak dlouhá a obsáhlá bude. 

Můj život se přirozeně mění a vyvíjí, avšak ne úplně tím způsobem, jakým bych si přála. Přichází nové problémy a obavy, ale už tu není nikdo, kdo by mě chytl za ruku a vedl mě dál. Nemůžu už spoléhat na druhé, že za mě mé problémy vyřeší, ani na ně nemohu házet vinu za to, že mě vtlačili do něčeho, o co jsem nestála. Mám své slovo a musím ho vyřknout, ale bojím se. Možná proto se obracím zpátky do minulosti.. protože nechci žít přítomností. 

V blogovém světě jsem strávila mnoho času. Ačkoliv toto období vnímám jako plné bolesti a smutku, z nějakého důvodu si přeji, abych se do něj mohla aspoň na chvíli vrátit. Je to pro mě známé prostředí, kde se umím pohybovat a tuším, co mohu očekávat. Obvykle jsem se ze svých pocitů vypsala, což mi přineslo určitou dávku úlevy. Mé problémy to nikdy nevyřešilo (navíc mám tendenci se negativních myšlenek držet zuby nehty), ale i malá útěcha se počítá. 

Zkoušela jsem si psát deníček.. několikrát.. vždy na něm skončila větší vrstva prachu, než na mém blogu. Takže jsem zase tady. Potřebuji si utřídit myšlenky a pak je přenesu na virtuální papír. Snad budu mít trochu štěstí a někdo si mé výlevy přečte, protože je fajn vědět, že v tom nejsem sama. 

Darkness ღ