I won't stay anymore

Myslela jsem si, že možná už je tahle kapitola za mnou. Necítila jsem potřebu v tom dál pokračovat. Jenže všechno se mění. Opět zůstala nevyřčená slova, která je nutné přenést na papír, aby jejich tíha nebyla tak neúnosná. Ne vždy mi přijde jako správné rozhodnutí vyslat myšlenky k tomu, koho se týkají. Někdy je třeba je vyslovit bez udané adresy. 

Mám pocit, že v mé hlavě se toho stalo tolik, ale v reálném životě se mnoho nezměnilo. Hledám jiný přístup, které by nebyl tolik trýznivý. Vždy jsem se strašně snažila udržet si ostatní ve své blízkosti. Někdy i za cenu velké bolesti. Přesto se mi to mnohokrát nepovedlo a mé úsilí vyšlo vniveč. Dnes na to začínám pohlížet trochu jinak. Samozřejmě nechci, aby lidé ode mě odcházeli, ale nehodlám jim už dál neustále ustupovat jen proto, aby mi stejně vmetli nějakou mou chybu do očí. Až moc rádi přehlížejí ty dobré věci, když se jim to zrovna nehodí. A já už to vzdala. Pro svoje dobro. Musím jít dál, ať už ostatní mě chtějí doprovázet nebo se rozhodnou pro svou vlastní cestu. Držet je nemá smysl a akorát mě to zpomaluje. Potřebuji nalézt svůj vlastní smysl života a štěstí. Pro ostatní už hořet nebudu. 

Darkness ღ