Feel the Bitter Chill of Me

Vždy jsem milovala horkou sprchu. Nikdy jsem nebyla dostatečně spokojená, dokud jsem se necítila, jako kdyby mě poléval samotný ďábel vodou přímo z pekla. Je to takový můj rituál, po kterém vždy vycházím z koupelny s rudou kůží, jako bych se sama měnila v jeho oddanou pomocnici. A netvrďte mi, že jsem jediná... *wink*

Dnešní den se však lišil. S úsměvem na tváři jsem si užívala chladný proud, aniž by mi naskočila husí kůže. Chtěla jsem pod ním stát dlouhé minuty a představa napuštěné vany, nad kterou se vznáší pára, mě pranic nelákala. Co se to se mnou děje? Je to snad znamení, že i mé horoucí srdce se mění v chladný kus ledu? Že by mě už ani v pekle nechtěli?

Nebo jsem také jen potřebovala trošku zchladit. *smile*

Maybe It's Time

My mind says "don't care about others"..

V posledních dnech se mi zdá, že mi na ničem nezáleží. Ať už jsi to Ty nebo cokoliv jiného. Je fuk, jak všechno dopadne. Prostě je mi to jedno. Nevím, co mě vede k takové netečnosti. Nepamatuji se, že bych někdy taková byla. Vždy jsem na něčem lpěla. Možná už dopadla ta pověstná poslední kapka. Nejspíš jsem od života čekala příliš a akorát se vždy zklamala. Honím se za něčím, co pravděpodobně neexistuje. Znova a znova se ošklivě spálím, ale sotva si olížu ránu, vydám se na tu stejnou cestu znova.

Avšak teď se o nic nesnažím. Možná až příliš vzpomínám několik let zpátky. Vím, že v minulosti na mě nic nečeká, ale jsem prostě nostalgický typ. Ale neříkám si, co kdyby..? Myslím jen na to, co bylo a občas přemítám, jaké by to bylo teď. Prostě se na chvilku zastavím a zamyslím se. Nedávám si žádné velké cíle. Dělám, na co mám zrovna aspoň trochu chuť. Někdy hraji na Playstationu, jindy si zase vybarvuji omalovánky. Nic nehledám. Jenom proplouvám dnem do doby, než mě dostihne únava a já ulehnu do postele. Jenom doufám, že tohle není pouhé ticho před bouří..

.. but my heart is too kind.

Darkness ღ 

The One and Only

Tvoje objetí je něco, o čem neustále přemýšlím. Ale v poslední době se ve mě míchají rozporuplné pocity. Bývalo to místo, kde jsem se cítila bezpečně. Alespoň na kratičký okamžik mi přišlo, že mě dokáže ochránit před okolním světem i mnou samotnou. Vždy jsem se na něj těšila a pokaždé jsem ho nerada opouštěla. Cítila jsem se v něm tak dobře nejspíš proto, že jsem ti bezmezně věřila. Mrzí mě, že jsem ho po tobě žádala tak často. Pro tebe to asi tak příjemné nebylo..

Jenže když si sebe v tvém objetí představím teď, cítím strach a smutek. Jsem smutná, protože nevěřím, že mě ještě někdy obejmeš. Zároveň se bojím, že bych se tvého objetí dočkala jenom z lítosti. Navíc se děsím slov, která by mi mohla ještě víc ublížit. Strašně moc tě chci obejmout, ale znenadání se cítím slabá, bezmocná, na kolenou, se žiletkou v ruce..

Ti co v nás něco zlomili, to nemohou napravit, I guess. A přesto stále chci, aby jsi uzdravil mou duši. 

Darkness ღ 

My dark library #1

Je tomu dávno, co jsem psala článek o knížkách. Vlastně je to téměř už 6 let, oops. Není to tím, že bych číst přestala, ale prostě jsem neměla chuť se o své dojmy v tomhle směru podělit. Jenže v poslední době každý třetí blog se zabývá recenzemi knih a já jsem znenadání dostala opět chuť něco málo sesmolit. Předem chci upozornit, že si na čtení nevyhrazuji tolik času jako tomu bylo za mých mladších let, shame o on me. Zároveň se nechci zbytečně moc rozepisovat. Prostě to berte jako malý náhled do mé duše a možnost se inspirovat, wink. 

Šest vran 

Zajímavý propracovaný příběh z poněkud ponuřejšího prostředí, který vás seznámí se skupinkou postav, s níž se život zrovna nemazlí. Před vašimi zraky (imaginárně samozřejmě) svede výjimečný úkol dohromady partičku pochybných lidí. Je velmi zábavné pozorovat, jak se i přes své velké rozdíly snaží o spolupráci. Během napínavého čtení dojdete k poznání, že ne vše se dá vyřešit mečem, ale je také důležité pečlivě zvážit každý krok. Jeden přešlap může totiž mít vysokou cenu. 

Příběh vyprávějící o lidech, kteří se nestydí cokoliv ukrást či dokonce někomu zlomit vaz, mě velmi zaujal a žíznivě jsem hltala každou stránku. Není tedy překvapením, že na pokračování jsem se vrhla ihned. Navíc bych chtěla pochválit i přiloženou mapu oblasti, v které se děj odehrává. Čtenář si tak dokáže lépe udělat obrázek o dané zemi.

I don't need you to light up my world. Just sit with me in the dark.

I'm trying so hard, but it's not enough.

Tolik času trávím zíráním před sebe a přemýšlením. Nevím, co říct,.. co mám udělat. Získala jsem si svou druhou šanci, ale jsem bezradná. Jenom o to víc se bojím, že selžu. Na jazyku mám mnoho nevyřčených slov, ale myslím, že ještě není ten správný čas, aby zazněla. Neustále o nich přemýšlím, slzy se mi derou do očí, ztrácím chuť cokoliv dělat a hrozí, že to prostě vzdám. Netuším, jak se zachovat. Jít na to pomalu nebo se do toho vrhnou po hlavě? Nechci to pokazit, protože by to byl nejspíš konec.. konec všeho. Chci se vydat za světlejší budoucností, která vykouzlí úsměv na tváři. Jenže nenacházím slova, protože temná minulost mě drží dole.

What if I lost anyway..

Není tomu tak dávno, co jsem tyhle pocity v sobě ještě přechovávala.V posledních dnech jsou však věci trochu jinak. Opustila mě chuť cokoliv zachraňovat. Nemám sílu se neustále snažit. Zvlášť, když většinou získávám dojem, že je to všechno zbytečné, protože už nemáš zájem. Jak kdyby jsi komunikoval jen ze slušnosti a já cítím tu odtažitost. Zpočátku jsem si malovala úsměv na tvář a byla milá, ale teď už ne. Mám toho dost. Vyčerpala jsem svou náhradní dávku radosti a nic nezbylo. Straním se lidí a šetřím slovy. Mám pocit, jak kdyby ve mě něco ožilo, vychutnalo si okamžiky štěstí, které vystřídala bolest a žal. A teď to umřelo. Asi nemám vážně co nabídnout. A tak se nejspíš pomalu vytratím.

Darkness ღ

A new beginning

Stojím opět na začátku s prázdnýma rukama a bolavým srdcem. Byla jsem přinucena opustit místo, kde jsem našla své útočiště více jak před 7-mi lety. Tenkrát jsem byla ještě středoškolačka, která neměla na sobě nabalených tolik starostí. A přesto už věděla, co je to bolest. Vytvořila jsem si prostředí, kde jsem se cítila o něco bezpečněji. Kde jsem si mohla alespoň trochu ulehčit. Narazila jsem na pár lidí, kteří mi nabídli svou ruku a zachránili mě před utonutím. Ale teď už je to všechno pryč. Vyhnali mě a já jsem ztracená. Obklopuje mě velké neznámé a já se chystám pro sebe postavit nový přístřešek. Přemýšlím, jakou cestou se vydám. Která mě zavede na kouzelnou lesní mýtinu a která do chladné kamenné hrobky? Kdo mě chytne za ruku a povede tím správným směrem? Jsem zde plná strachu i očekávání. Tohle je můj nový začátek.

Darkness ღ