pondělí 9. listopadu 2020

Feel the Bitter Chill of Me

Vždy jsem milovala horkou sprchu. Nikdy jsem nebyla dostatečně spokojená, dokud jsem se necítila, jako kdyby mě poléval samotný ďábel vodou přímo z pekla. Je to takový můj rituál, po kterém vždy vycházím z koupelny s rudou kůží, jako bych se sama měnila v jeho oddanou pomocnici. A netvrďte mi, že jsem jediná... *wink*

Dnešní den se však lišil. S úsměvem na tváři jsem si užívala chladný proud, aniž by mi naskočila husí kůže. Chtěla jsem pod ním stát dlouhé minuty a představa napuštěné vany, nad kterou se vznáší pára, mě pranic nelákala. Co se to se mnou děje? Je to snad znamení, že i mé horoucí srdce se mění v chladný kus ledu? Že by mě už ani v pekle nechtěli?

Nebo jsem také jen potřebovala trošku zchladit. *smile*

V poslední době se zamýšlím nad svými pocity a snažím se je pochopit. Zjistila jsem, že mám tendenci se k nim vracet stále dokola. Jenže si uvědomuji, že jejich intenzita už není taková. Já si však snažím vnutit myšlenku, že tomu tak není. Když se necítím dobře, mám tendenci v představách utíkat za určitou osobou. Dříve mě to svým způsobem utěšovalo, i když vědomí, že v realitě se konejšivého doteku nedočkám, mě bolelo. Jisté okolnosti mě však připravily o důvěru v tohoto člověka, ale i přesto je prvním, za kým v horších chvílích utíkám. Nevím, zda je to dáno zvykem či zbožným přáním, aby to fungovalo jako dřív. Jsem si vědoma, že momentálně tudy cesta nevede, ale dokud nenalezu náhradní rozptýlení, těžko svůj stereotyp změním.

Není tomu tak dávno, co jsem se zradila a modlila se, abych necítila už vůbec nic. Snažila jsem se pohřbít své emoce co nejhlouběji se dalo a snažila se ubránit jejich útokům. Neprožila jsem si lehké časy a o to více mě štve vědomí, že od nich nikdy nedokáži upustit. Hned jak se cítím o maličko lépe, začnu si dodávat odvahu, že na nich nebylo zase tolik špatného a polehounku je přivolávám opět k sobě. Jsem nepoučitelná, vím to. Jsou chvíle, kdy nenávidím celý svět a pohledem bych zmrazila každého, kdo mi zkříží cestu. Avšak tam uvnitř vždy budu toužit po hřejivém objetí s rizikem, že se mi strašlivě vymstí. Tak mi držte pěsti, ať své příští dobrodružství zase nějak přežiji. 

Vaše Darkness 

6 komentářů:

  1. Tu touhu potom, necítit vůbec nic, tu znám. Bohužel. Je to jeden z njhorších pocitů, který může být...
    Držím palce na další dobrodružství. Ono určitě dopadne dobře! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Stereotypu je těžké se zbavit, jelikož se jedná o něco, v co je člověk navyklý a někdy s tím má pocit klidu.
    Ale přeji ti, aby tvoje další dobrodružství bylo v pohodě. :)

    OdpovědětVymazat
  3. I já teď prožívám podobné pocity. Chápu, že je složité být citový hluchý, ale ať se člověk snaží, jak chce, nejde to. Každopádně přeji mnoho zdaru v novém dobrodružství :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Já závdím všem, co takhle můžou horkou sprchu... já nesnesu ani horkou vanu, mám nízký tlak a jakmile jsem v teplé vaně dýl jak 5 minut začíná se mi chtít omdlít a jsem úplně mimo... i když mám třeba otevřené okno a přísun studeného vzduchu -_-
    Každopádně bloudím někde s tebou, v podobných pocitech... takové rozpolcenosti citů a emocí a hledám co je vlastně dobře a co ne... a tak ráda zapomínám na bolest, kterou mi něco způsobilo a pak se znovu topím...
    Do dalšího dobrodružství hodně štěstí ♥ a třeba tě příjemně překvapí... a třeba tím rizikem získáš něco víc a bude to něco, co se ti nevymstí...

    OdpovědětVymazat
  5. To já si obvykle v zimě dávám horkou sprchu a v letě vlažnou. Někdy i studenou. To abych byla otužená, až polezu do řeky.

    Jinak, já své pocity taky hodně řeším. A je fakt, že nejčastěji je to pocit hněvu. Jindy jsem zase úplně citově chladná.

    OdpovědětVymazat
  6. Máš vážně talent na psaní, moc se mi text líbí a ještě jak je to osobní. Temné myšlenky mívám často i já a snažím se je přeprat těmi pozitivními, ale ne každý den jsem nad tím výhercem :-( přeju Ti mnoho štěstí do dalšího dobrodružství, aby hlavně dopadlo lépe.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj čas a přeji kouzelný den :)