V posledních dnech se mi zdá, že mi na ničem nezáleží. Ať už jsi to Ty nebo cokoliv jiného. Je fuk, jak všechno dopadne. Prostě je mi to jedno. Nevím, co mě vede k takové netečnosti. Nepamatuji se, že bych někdy taková byla. Vždy jsem na něčem lpěla. Možná už dopadla ta pověstná poslední kapka. Nejspíš jsem od života čekala příliš a akorát se vždy zklamala. Honím se za něčím, co pravděpodobně neexistuje. Znova a znova se ošklivě spálím, ale sotva si olížu ránu, vydám se na tu stejnou cestu znova.
Avšak teď se o nic nesnažím. Možná až příliš vzpomínám několik let zpátky. Vím, že v minulosti na mě nic nečeká, ale jsem prostě nostalgický typ. Ale neříkám si, co kdyby..? Myslím jen na to, co bylo a občas přemítám, jaké by to bylo teď. Prostě se na chvilku zastavím a zamyslím se. Nedávám si žádné velké cíle. Dělám, na co mám zrovna aspoň trochu chuť. Někdy hraji na Playstationu, jindy si zase vybarvuji omalovánky. Nic nehledám. Jenom proplouvám dnem do doby, než mě dostihne únava a já ulehnu do postele. Jenom doufám, že tohle není pouhé ticho před bouří..
.. but my heart is too kind.
Darkness ღ
Hrej si se mnou. :)
OdpovědětVymazatA možná tohle je to, co je potřeba. Co bylo potřeba celý tvůj (i náš) život. Třeba teď už bude jen líp :) Ale hlavně nic od nikoho/ničeho neočekávat. Přeji ti jen to nejlepší <3
OdpovědětVymazatNěkdy nám prostě dojde dech... pořád se za něčím honit, za něco bojovat a snažit se... a má to vůbec cenu? Když se ohlédnu do vzpomínek... málo kdy to mělo cenu... co se má stát se stane a i někdy se můžeme snažit sebevíc a stejně se to stane bezvýznamným...
OdpovědětVymazatAle jo, taky často vzpomínám... jak co bylo... a jaké by to bylo třeba teď... život je zvláštní místo, plné různých zákoutí kde na nás číhá spousta nevyřčeného, ale i vyřčeného... bohužel... nebo bohudík? Opatruj se ♥
Myslím, že nejsi jediná, kdo vzpomíná. Též vzpomínám na minulost a jen tak uvažuji.
OdpovědětVymazatMám to taky tak
OdpovědětVymazatDoufám, že ti brzo bude lépe a najdeš nějaký cíl, kterého budeš chtít dosáhnout a dosáhneš jej. Držím ti v tom palce.;) Já se třeba snažím odpoutat od reality tím, že koukám na anime, když mě vcucne, tak jsem ráda, že na několik chvil jsem v jiném světě. Též vzpomínám a říkám si, co by bylo kdyby. Někdy bych chtěla vrátit čas, ale bohužel to nelze. Nezbývá než čekat, co nám přinese budoucnost a snít o tom, že bude líp.
OdpovědětVymazatOch, v září jsem cítila pravý opak a viděla v životě smysl, ale najednou v říjnu na mě dolehlo přesně totéž. Honím se za tím, co ani neumím definovat, a nakonecmůj hon zůstává jen v hlavě a reálně vlastně nedělám nic, protože vím, že to nemá smysl. Divný stav. Doufám, že už ses z toho dostala nebo brzy dostaneš. :)
OdpovědětVymazat