The One and Only

Tvoje objetí je něco, o čem neustále přemýšlím. Ale v poslední době se ve mě míchají rozporuplné pocity. Bývalo to místo, kde jsem se cítila bezpečně. Alespoň na kratičký okamžik mi přišlo, že mě dokáže ochránit před okolním světem i mnou samotnou. Vždy jsem se na něj těšila a pokaždé jsem ho nerada opouštěla. Cítila jsem se v něm tak dobře nejspíš proto, že jsem ti bezmezně věřila. Mrzí mě, že jsem ho po tobě žádala tak často. Pro tebe to asi tak příjemné nebylo..

Jenže když si sebe v tvém objetí představím teď, cítím strach a smutek. Jsem smutná, protože nevěřím, že mě ještě někdy obejmeš. Zároveň se bojím, že bych se tvého objetí dočkala jenom z lítosti. Navíc se děsím slov, která by mi mohla ještě víc ublížit. Strašně moc tě chci obejmout, ale znenadání se cítím slabá, bezmocná, na kolenou, se žiletkou v ruce..

Ti co v nás něco zlomili, to nemohou napravit, I guess. A přesto stále chci, aby jsi uzdravil mou duši. 

Darkness ღ