Když už jsem došla k závěru, že mi je nejspíš jedno, že by mě mohl vidět plakat, ucítila jsem jeho rty na svých. Projel mnou šok, protože polibek byl neočekávaný, ale zároveň i velmi příjemný. Nevím, zda jsem byla více překvapená z toho nenadálého okamžiku nebo ze skutečnosti, že mé rty automaticky vyhledávají ty jeho. Ačkoliv jsem věděla, že to není správné, nedokázala jsem přestat. Objala jsem ho oběma rukama a snažila se nabažit těch teplých a hebkých rtů. Říkala jsem si, že až tato chvíle opadne, tím to všechno skončí. Že se jedná o jednorázovou záležitost, která se nesmí opakovat. Pro dobro nás obou.
Neochotně jsem se odtáhla a připravovala se na následující rozhovor. Zatímco jsem se snažila popadnout dech, pokoušela jsem si připravit rozumné argumenty. Zvedla jsem se ze země a oprášila si kalhoty. Než jsem však stihla otevřít pusu, už mě znova držel v náručí a já se z nějakého důvodu nedokázala bránit. Byl pohledný a já jsem k němu cítila vřelé city už léta. Nikdy však k ničemu nedošlo ani náznakem. Snad jednou jeho letmí dotek na mém krku..
Vážně jsem uvažovala, že se na všechno vykašlu a začnu nový život. Věděla jsem, že tím mnohé ztratím, ale opitá jeho polibky jsem nedokázala myslet jasně. Cítila jsem jen jeho a na ničem jiném mi nezáleželo. Nechtěla jsem ani pomyslet na následky, ke kterým mé činy pomalu, ale jistě směřovaly. Může mě to úplně zničit. Avšak chtěla jsem věřit, že mi to prostě nějak projde. Že z toho vyváznu nepotrestaná. Ach, vskutku bych měla přestat, dokud je ještě čas. Ale možná ještě jednou - naposledy..
By Darkness ღ
